jmenuju se Terez.

Celé se to stalo v Americe, kam jsem se původně vydala zažít kousek svého amerického snu. Amerika mi vždycky přišla totiž děsně nedosažitelná. Vždycky jsem si přála projít se po Time Square, vyfotit se u Chicago Bean a vylézt na Empire State Building a vidět ten krásný pohled na NY. A všechno tohle byly jenom sny a přání, která jsem netušila, že se mohou stát jednou skutečností. Příběh o tom, jak jsem přišla ke křesťanství, vlastně až zas tak často nesdílím - možná je to tím, že ho už pár lidí zná. Každopádně zkusím vám ho trochu přiblížit:

​

O duchovno a "něco víc" jsem se zajímala asi odjakživa. Vždycky mi to přišlo děsně magické a tajuplné a chtěla jsem to objevovat. Ke křesťanství jsem ale neměla moc příležitost se dostat. Nepocházím z věřící rodiny a nikdy jsem neměla kamarády křesťany - nebo pokud ano, o víře nemluvili.

 

Když jsem byla na střední, tak jsem chodila do pěveckého sboru, se kterým jsme dostali příležitost jet na tour do USA. Nemohli jet ale všichni a já jsem byla téměř 100 % přesvědčená, že nepojedu, protože jsem nikdy neměla moc štěstí u přezkoušení, které před těmito většími akcemi bylo. Byl to pro mě šílený stres, ale tak strašně moc jsem do Ameriky chtěla, že jsem to, ani nevím jak, absolutně hecla a nakonec jsem své jméno viděla ve finální sestavě. Byla jsem totálně nadšená a nemohla jsem tomu věřit. Že já fakt ve svých 17 letech poletím do USA. A hned na 3týdenní tour. Wow. Christy, ke které za chvíli dostanu, mi nedávno v tomhle kontextu řekla "God gave you the voice". Jo, dal mi hlas. A nejen ve zpěvu.

​

V USA jsme bydleli v křesťanských rodinách, jelikož Michael, který nás pozval, byl pastorem místní církve. Celé tour tak mělo duchovní přesah - zpívali jsme na worshipech, což pro mě to bylo fakt epický a nadchlo mě to hned při prvním koncertu. Ale to jsem stále Bohu nedávala moc šancí, protože mi to nepřišlo až tak zajímavý, přišlo mi to spíš jako hezká kultura. Říkala jsem si, že je pěkný, jak tomu věří, ale já mám svoje a nepotřebuju.. Ježíše.. nebo tak něco.

​

No, nicméně to "svoje" mi dlouho nevydrželo. Po několika rozhovorech, worshipech a zážitcích jsem si začala říkat - kdo je teda ten Bůh, že jsou díky němu tak spokojení? Jak je to možný, že mě ti Amíci přijali tak se vším všudy? Bylo to asi poprvé, kdy jsem se v nějakém kolektivu lidí (těch Američanů) cítila tak děsně dobře a přijatě. A najednou jsem ani neměla moc strach, že se na mě vykašlou - a to stálo za to. Bylo to až divný. Ať už to bylo tím, že jsou křesťané nebo ne - tohle bylo jednou z věcí, která mi otevřela dveře k Bohu.

​

Vedla jsem taky spoustu rozhovorů právě s Michaelem a jeho manželkou Colleen a především s jejich dcerou Christy, se kterou jsme dodnes fakt dobré kamarádky. Skoro jako bff, akorát se vidíme jednou za rok. Ty rozhovory mi extrémně pomohly, no, a když jsem se vrátila z USA, rozhodla jsem se, že to risknu. Že teda zkusím zjistit, kdo je ten Bůh. Zvláštní bylo - a to si asi budu pamatovat navždy - že když jsem se z USA vrátila, babička mi řekla, že jsem přijela úplně jiná (v pozitivním slova smyslu) a to aniž bych řekla cokoli o víře. 

​

Po postupném přijímání Boha do mého života se věci začaly měnit. Ale nebylo to vždycky vůbec easy. Nevěděla jsem, jak o tom mluvit, s kým o tom vlastně mluvit a kde najdu jiné křesťany. Celá tahle fáze byla celkem zajímavá a ráda vám o ní povykládám, pokud budete mít zájem - ale teď to bylo na dlouho, navíc jsou některé věci docela osobní, takže, teď jdeme dál. Jen chci zmínit, že v mém hledání mi taky pomohl skvělý projekt HledamBoha.cz.

​

Nakonec jsem šla studovat do Olomouce - tam jsem se postupně seznámila s dalšími křesťany, objevila jsem taky svoji aktuální církev Metro Church Olomouc, ve které jsem děsně spokojená a kde mám moje soulmates. Vtipný je, že našeho kazatele zná ta moje americká rodinka. Náhoda? Nemyslím si. :D 

​

V roce 2018 jsem pak jela do USA znovu - byla jsem tam 2 měsíce spolu s dalšími 2 kamarádkami na takové "stáži" právě v církvi, kde jsme byli v r. 2016 a opět jsem se viděla s Christy, Michaelem a Colleen. Tam se moje víra potvrdila tím, že jsem se nechala pokřtít. Pak jsem se vrátila do ČR a věci se začaly děsně rychle hýbat. 

​

A hýbou se doteď. Po návratu v roce 2018 jsem mimo jiné na YouTube objevila bible journaling a totálně jsem tomu propadla. Však asi vidíte sami. :-) Chtěla jsem svoji víru strašně moc sdílet! Mým snem bylo nechat se inspirovat a později inspirovat další - a teď se to vlastně začalo dít. No a jak říkám, děje se doteď. 

​

Zkoušela jsem to párkrát znovu i bez Boha, jo.

Občas prostě byly krize, např. když umírali lidi kolem mě a já jsem nevěděla, kde je nějaký tlačítko, kterým se to umírání zastavuje. Nebo když se mi něco nedařilo nebo jsem si chtěla žít prostě podle svýho. No ale víte k čemu jsem došla - tak či tak, bez toho Boha to za mě stojí pěkně za prd. Bůh a víra má v mém životě aktuálně tak velký význam, že bez toho nedokážu fungovat - nebo spíš nechci. Dává mi to smysl (nejen) mojí existence, smysl toho "magického duchovna", které jsem vždycky chtěla objevit a dává mi to mnohem víc než to. Díky tomuhle mám parťáka na celej život, kterýho vřele doporučuju i vám. A jsem přesvědčená, že vás nezklame.

 

A tohle nejsou jen prázdné sentimentální řeči - ač víra není vždycky easy a přináší s sebou i spoustu výzev - vždycky dojdu k tomu, že to za to stojí.